Druh zmizelý.

Co všecko jsem si přál,

by život dal mi darem,

když mládí vznět mne hřál

a hruď mi kvetla jarem –

všech snů těch zlatý kruh

se blahou plnil zvěstí,

neb sídlil u mne druh,

jenž jmenoval se štěstí!

Však teď, kdy po létech

se doteklo mne stáří,

a časné zimy dech

mi z hlavy stříbrem září;

kdy nepřeju si nic,

než v žití trochu klidu –

teď po mém druhu víc

ni slechu, ani vidu...