Druhá kapitola. (II.)

To mládí, věru, pohádka je,

však život chladná vichřice –

i v máji někdy ostrý mrazík

navštíví naše vinice.

Tu moji spálil. Nu, co dělat –

pár hrozných chvílí prožil jsem,

mé hory mlhou zahaleny

a děsné chladno v srdci mém.

Ze zahrad chtěl jsem čaroděje

svou svůdnou princku vyprostit

a ona po hrách zasmála se,

„ne, s vámi, pane, nechci jít.

Je pravda, vaši mandolinu

jsem ráda někdy zaslechla,

však vaše píseň do srdce mi

hluboko nikdy nelehla...“

To lidský osud. Nu, co chceš víc,

zda nad osudem zvítězíš?

S mou Stází chodil pyšný lajtnant.

A moje srdce? Zvyklo již...