DRUHÁ MÍZA.

Ó, čelo své nech mě líbati

až do smyslů sladké závrati,

to voňavkou mládí dýchá,

mé srdce si rádo zabouří,

když mama tvá oči zamhouří,

a ty budeš hezky tichá!

A v blankytu tvojich úsměvů,

jak doufám, já najdu úlevu,

ač vyrovnal jsem se s žitím,

ó kdo chutnal rtů tvých ananas,

v tom plameny lásky hoří zas,

byť papa tvůj hrozil bitím!

Však pošleš-li, slečno z hedvábí,

již jalový hovor nevábí,

mne k návštěvě ke své matce,

či dokonce přímo do fary,

já odtroubím tyto fanfáry,

a nechám si říkat „zrádce“.