DRUHÉ INTERMEZZO POSLEDNÍ KRÁSA (III)

Tiše, jako hvězdy jdou,

blížila ses v duši mou;

jako příští zoře ranní,

jako sladké pousmání

tušil jsem tě temnotou.

Už jsi byla blízko tak,

a já bál se zvednout zrak,

že bys polekána sama

mohla zniknout do neznáma,

do modra a do oblak.

A tys vešla! Zda se dní,

či to noc a věčnost s ní?

Ty jsi vešla! Zdrávas, spáso,

zdrávas, poslední má kráso,

sladká hvězdo večerní!