DRUHÉ INTERMEZZO POSLEDNÍ KRÁSA (IV)

Dvacet let, mých dvacet let,

jaká dálka mizivá –

a zas jejich mladý svět

se mi v duši ozývá!

Což je možno ještě zpět,

tentam je zas října klid?

Dvacet let, těch dvacet let

což je možno zase žít?

Dvacet let, všech dvacet let

bělá se mi v kadeřích –

je to ještě pozdní květ,

či už příliš časný sníh?