DRUHÉ INTERMEZZO POSLEDNÍ KRÁSA (V)

By Jaroslav Kvapil

V písku starých alejí

měkčeji a měkčeji

zlaté listí nastláno je;

potichounku, po špičkách,

až je z toho ticha strach,

chodí tudy štěstí moje.

Stůj a zataj teplý dech,

aspoň chvilku bloudit nech

Štěstí moje zbytkem léta –

za chvilku v ty aleje

večer chladem zavěje,

a pak veta, po všem veta...