DRUHÉ INTERMEZZO POSLEDNÍ KRÁSA (VI)

By Jaroslav Kvapil

Modravé obzory svůdné

procitly z mlhy poznovu,

alejí, která už rudne,

vedu si tebe k domovu.

Zase si potichu zpívám,

opojen sladkým pokojem,

v daleké dálky se dívám

jakoby modrým závojem.

Omládlá ruka má tebe

svěže zas v pase objímá,

prořídlým stromovím nebe

jasnýma vidím očima.