Druhu nejdražšímu.

Jsem jabloní, jež v stín svůj tebe volá

a květem sype něhu do tvých snů.

Jsem sladkým plodem žíznivých tvých dnů,

jsem písní, které duše neodolá.

Jít kolem mne a nevzít jeden květ –

mně bylo by, že nadarmo jsem kvetla.

Ty pro mne paprskem jsi živým světla,

já tobě neznámé jsem něhy svět.

Jsem čistým ženstvím uprostřed tvých hříchů

a zapomněním pro života žal.

Jsem myšlenkou, kterou ti osud dal,

by v mužnou hrdost proměnil tvou pýchu.

A víc ti jsem, než by ti ženy byly,

jichž vášně sžehly by tě plamenem.

Jsem na tvé cestě čistým pramenem –

jsem živou vodou pro ochablé síly.