DRUHÝ BŘEH.

Života podzim nade mnou se schýlil,

kdy suchý k zemi naklonil se klas;

já v noci slýchám – či že bych se mýlil?

té, které zníval nad kolébkou hlas.

Průsvitné pásy vzpomínek se vinou

a klesnuvšími k mlhavému dnu

se silhouety dávných tváří šinou,

co utkvěly v popelu mojich snů.

Nárazy vesla o hladinu tlukou,

mha vystupuje k horizontu z dun,

a Charonovou řízen temnou rukou

s druhého břehu pluje pro mne člun.