DRUHÝ LIST.

My jsme se prý milovali!

Bože! Víte o tom snad?

Víte-li, pak máme oba

v životě nač vzpomínat.

Smutně já. Vy? Těžko říci!

Ale jistě s úsměvem!

Jestli časem trpký bude,

vždy dost pýchy bude v něm.

Vzpomenem na ony chvíle

přísah dnes již bezcenných,

vzpomenem, co marných citů

a co klamu bylo v nich.

Vzpomenem, jak zašel náhle

sen dvou rozpálených čel,

dřív, než parfum z Vašich drobných,

něžných lístků vymizel.