Druhý list Ahasvera královně Semiramidě po desíti letech. (III.)

„Duch lidstva věru tvář svou v smutek halí...“

Od doby té, co s věže té jsem psal,

i slední jiskry naděje mé splály,

jak nad sopkou bych dřímající stál,

kde lidstvu strojí velké bacchanaly

a při tom ve prach deptá ideal

ta, kterou zvali matkou vzdělanosti –

Zda – máte-li je? – nechví se vám kosti?