Druhý list Ahasvera královně Semiramidě po desíti letech. (XVII.)

Však my to nezměníme, madame, oba,

nač s lyrickými kvílet poety?

Své modly tak jak tak má každá doba,

kdo neholduje jim – je prokletý.

Nuž buďsi! – dobrý verš je časem skoba,

kam zavěsit lze provaz odvety;

toť Heineovo „peklo zpívající“

a věčné jest – jen toto chtěl jsem říci!