Družka kukavice.

Kukej, kukavice, družko drahá,

obě pozbyly jsme svého blaha,

obě ondy šťastnými jsme byly,

teď se na nás lidé zamračili.

Zamračili, rozhněvali tuze

tobě k naříkání, mně až k hrůze;

březinku ti vykáceli v chlomku,

mně matičku v rakvi vzali z domku.

Kukej, kukavice, družko drahá,

obě pozbyly jsme svého blaha,

oběma v hruď bolest slzy lila;

ty jen mně a já jen tobě zbyla. –