Dska zaslíbení Muzám,

Byl jsem blbý jinoch, mně se v cestu

Lečky milkování vrhly samy,

Nerozuměv, opovrh’ jsem mamy;

Po zřídlech jsem pátral uměn zvěstu,

Ve vědách jsem trávil dny i noci,

Do vaší se odevzdaje moci.

Když věk nastal, kde zná Mílek budit

Nové city, k milostnosti pudit,

Chtěl mě svésti z zaměřené dráhy,

Lhostejnost k vám vykládaje za ctnost;

Okusiv však ve vědách již bláhy,

Navnadily jste mi zlatou pracnost:

Vyjasnivše tajna míra roušku,

Žil jsem jako v opojeném doušku.

Nelituji doby nebezpečné;

Že jsem vyváz zhola, srdce vděčné

Za spásu vám tabulku tu klade:

Přejte starci ještě snění mladé.