Dub a palma.

Vedle dubu těsně štíhlá palma stojí,

kořeny s ním splítá, větve s jeho pojí,

šumí jemu píseň samý ples a ston,

jeho pádu chvíle její bude skon.

Snad že před sty lety jak dvě duše lidí,

které milují se a se nenávidí,

žili zde již spolu divých vášní shon,

jeho pádu chvíle byl i její skon!