Dub.

Kdo cestou z daleka i z blízka do kola

as chládku větví tvých, jich zpěvu odolá

a v trávě rose ranné?

Šum dějů šepot tvůj a zkazkou každý list!

dech předků z kory tvé k nám čarovný a čist

svým požehnáním vane.

Ó klenbo posvátná, kde trůnil dobrý bůh,

když z davu praotců, jenž tiše kleknul v kruh,

kněz bílý v svatém vznětu

v tém našich škůdců všech ždál blesky Peruna,

co zpěvem ptáčat svých tvá květná koruna

mu zněla na odvetu!

Kde svatých ohňů kruh? kde písně kněží tvých?

dým plodin, obětí, ples tanců, hodů smích,

jenž jásal ve tvém šeru,

až dlouhých stínů tlum vzplál v jiskrách mečů všech

a zkázu bohů tvých psal krví na štítech

běs boje za nevěru?

Kam prchl dobrý bůh? kam zápal náš se skryl?

z tmy větví spletených kam písně strážných vil

se ukryly nám k spánku?

dnes v skoku do kola zde tančí dětí tlum

a v dutém kmenu tvém, v němž zvoní větrů šum,

si hraje na schovánku.