Dubečno.

Statky a chalupy tam v kruhu stojí,

tři mělké rybníky se prostírají návsí

a ztracenou tu dědinu se světem pojí

silnice, jež se rozvětvuje za vsí.

Tak střízlivo tu vše; ba i ty sady

zírají na tě všedně větvovím svým rovným.

Zem černá, dosti úrodná je tady,

plod vyzískán však úsilím jen neúmorným.

Ach, dětských her mých jeviště je tady!

Dům rodný vítá mě, máť moje ještě žije.

A proto nade všechny romantické hrady

milejší tato střízlivá ves mi je!