DUBEN

Dni dubna rozkošné sluncem a přeprškami,

kdy stromy raší zas a nevědí ni samy,

kdy puknou poupata, zda Máj snět zbudí suchou,

a všecko blahem jen se chví a krásy tuchou.

Ó, sladký půvabe blouznivých polosnění

a prvních psaníček a plachých políbení

a prvních písní, jež, složenu peruť svoji,

již z duše chtějí ven, a přece se zas bojí!

Vše, co jen slibuje, co chystá se a vlní,

oč kouzelnější je než vše, co se pak splní!

A nechť kol jeden květ a slunce plně svítí,

rci, zda bys nechtěla zpět, duše, v duben žití?