DUBEN.

Ó viď, kdes v dáli čeká ta snivá pohádka,

je jako jitro měkká, jak láska přesladká,

a písní zdrojů zpívá, je toužebná a snivá

a záhadou Tvých očí se v mladou zemi divá.

Tvá sestra, snivá Vesna, již kráčí z daleka,

a matce zemi těsna jsou pouta odvěká,

však Tebou navrátí se jí nadšení a něha

a píseň vichrů ztichne, jež v boky ji teď šlehá.

Ó proč tak roztoužena Ty hledíš do dálky?!

V Tvé dlani štěstí stená a voní fialky,

dřív ve Tvé dlani voní a dýší požehnání,

než mohly rozkvést v hájích a v zlaté sluncem stráni.

Dřív přišla Vesna ke mně než v nivy vychladlé

a zpívá snivá jemně v Tvých oči zrcadle

a v bytosti Tvé zpívá, je toužebná a snivá,

a záhadou Tvých očí se do mé duše dívá.

Kdes v dáli na mne čeká Tvé lásky pohádka,

je jako jitro měkká, jak jaro přesladká,

je zlatou rosou vzňata jak fialek zrak v stráni

a ve Tvé dlani voní a dýše požehnání.