DUBEN.

Lákáš mě k sobě, ale já nevěřím.

Voláš mě k sobě travou, jež klíčí,

voláš mě k sobě vonným zášeřím,

voláš mě fialkou a petrklíči.

Nepůjdu dále, ani ke dveřím,

náruč máš studenou, oči máš chladné,

přeběda srdci, jež do nich spadne.

Lákáš mě k sobě, ale já nevěřím.