DUBEN.

Silácký duben ve kraj dých’ –

poupata houstnou na větvích –

sbor ptáků z jihu letí...

Procitl v lískách jarní van,

zlatý prach nese do všech stran

a slunečný den světí...

Kolemkol všemu stýská se

po objetí a po kráse

i lehké po bolesti...

Touha se sluncem rozjitří –

a snad už začnou pozítří

podél cest třešně kvésti.

Je k smrti silný jarní dech...

Tancuje život po hrobech

a na vše zapomíná...

A povídačkám o hříchu

se usmívá jen potichu...

A je v tom jaká vina? –