DUBNOVÉ JITRO.

Vstalo jak Neronů polibky zhýčkané dítě

z měkkounkých hedvábů, vonících růžovým snem,

s hlavičkou sepiatou ve zlatých paprsků sítě

a v čílku s královským diademem.

Vstalo a smálo se. Ručičky za hlavou seplo

u v sladkém zívnutí přivřelo očka,

k růžím se vinulo, dýchajíc mladičké teplo

na chvilku ještě, než přitloustlé bonny se dočká.

Zívalo, zpívalo. Hrálo si v růžových snech.

Na oknech ložnice úsměv mu zazářil světlý.

Pod jeho pohledy blatouch a koniklec kvetly

a smutným hladinám snilo se o leknínech.