DUCE! DUCE!

Svítě očima a zježiv chvost,

podlý šakal, zbabělec a chlubil,

tygrem odhozenou hryže kost,

štěkal do světa, že býka ubil.

Dlouho se tak chvástal troufale,

až sám uvěřil své statečnosti –:

žalně spráskán, vyje zoufale,

prchá ze vsi zpět k své holé kosti. –

Plení Pruhovaný ohradu,

za ním šakal jako stín se plouží.

Zase ponížen, zas o hladu,

na bezcitnost zlého světa touží.

Jeho pán a mistr budil děs,

svět ho proklínal a nenáviděl.

Ale nejpovrženější pes

jako šakal skučeti se styděl.