Duch a hmota.

Na trůnu caesar v hávu purpurovém,

krvavé plány v hlavě se mu rojí,

v mlčení vážném před ním senat stojí,

zře k bohu svému v dýmu oblakovém.

„Co známo, rcete, o tom bludu novém,

jenž v licoměrný šat se lásky strojí?...“

„„Jsou zrádci, pane! proti trůnu brojí,

an bůh jim králem, jehož zovou Slovem! – –““

„Ha bídná lůza, ve svém pychu smělém!

Rozpalte výhně, dejte brousit meče, –

ať proudy mrzká krev těch zrádců teče!...“

Krev teče proudy: „I v té krvi zráda!“

řve senat, nebo caesar s trůnu padá,

a Slovo žije, co se stalo tělem.