DUCH A MOZOLY.

Ó, duchu lidský, všechněch orlů králi,

proč nikdy nevracíš se k zemi zpět?

Jen výše! výše! Mizíš oblak v dáli

a zapomínáš na lidský již svět.

Ó, duchu lidský, ustaň ve své pýše,

vždyť hvězdy smíš zvát svými sestrami,

buď vskutku lidským, vrať se oblak s výše

a poznej lidu bol ti neznámý!

Ó, duchu lidský! Vitězství tvá skvělá

ti dobýt pomáhal i prostý lid,

a přece jeho sláva nezavzněla –

jen v pracných jeho rukou lze ji číst.

Ó, duchu lidský, všechněch orlů králi,

jenž bohů blížíváš se okolí –

již vzpomeň si, že připnout pomáhaly

ti křídla smělá – lidu mozoly!