DUCH ANALYSY.

Stál náhle u mne, bledý, sinalý,

jak z ráje vyštvaný Kain bludný,

dost hnal se přes hvozdy a úskalí,

když pít chtěl, naplil do své studny.

Když sáhl na plod, vždy v něm červa viděl,

když sáhl na květ, hned mu v dlani svad’:

tak bloudil znuděn v středu krás a vnad

a za sebe se styděl.

Chtěl v moje srdce slaviti svůj vjezd.

Já pravil k němu: Mám-li žíti,

ó nech mne věřit v krásu věčných hvězd,

nech z přírody mne prsů píti!

Co platno, abych všecko věděl, viděl

i smrti v kolébku se díval snad?

Já nechci bloudit světem beze vnad,

bych za sebe se styděl!