Duch lidský – moře veliké,

Duch lidský – moře veliké,

jímž myšlenky se plaví,

a třeba vítr v opak dul,

se přece nezastaví.

Leč mnoho končin neznámých

ždá ještě badatele,

by v jejich divech úžasných

ukojil tužby vřelé;

a mnohá, mnohá propasť tam,

kteráž snad perly skrývá,

nad níž však temné bezedno

jak jícen pekla zívá.

Tam nikdo neosmělí se,

ty chrámy jsou vždy prázny,

neb mnohý Kolumb moří těch

již skonal mezi blázny.