Duch můj jak tichý větérek

Duch můj jak tichý větérek

nad polem tím se nese,

tak rád by květy rozhoupal

a přec se před tím třese.

Vždyť kdybych živým dotknutím

snad lístky setřás’ s květů,

co zbylo by pak ze dnů všech,

a čím jsem já byl světu!?