DUCH NOCI.

Ten, jehož jsem se vždycky bál,

mne už i tu zas vyšukal

a v nocích temných, bezlesklých

zas dává slyšet mi svůj smích,

a když si dvéře zavírám,

on tlačí se mi v jejich rám

a do oken mi klepe zas,

když zaclonit je toužím v ráz,

a když jsem zhas' a když chci spát,

on klepe silněj do mých vrat

a vichrem se mi rozchechtá

a po zdraví se pozeptá –

Že do pokojů vklouznul as,

to tuším již – Jde z něho mráz,

jak sahá tu kdes rukou svou

a hledá cosi pod hlavou. –

A vím – už bude dávno den,

než vyrvu se mu unaven –