DUCH SVATÝ

Na rumištích stavby smělé,

planý podrost na vývratech –

spleteno vše – vybujelé

na troskách a zrádných blatech,

bohatý tak na nákazu

brloh šelem, hnízdo plazů,

stojí starý svět.

Ó kéž náraz vichrů Tvých,

láska Tvoje neslitovná

strhne vše, se zemí srovná,

hrady snů těch klamavých

v kaluže nech jejich svalí,

bez Tebe co budovali

po tolik set let!

Ano, bude jinak zníti

píseň Tvá, jak ševel kvítí,

lásky dech a celování –

zatím není známa ani.

Plamenů Tvých třeba tady,

strávit vše, až na základy

zničit plísně, zničit jedy,

spálit koukol, sežhnout vředy –

než Tvůj mírný vánek tich

bude v půdu našich lích

nové símě set!

Duchu, napřed duchům dej

svobodu zas Božích synů –

z hrobů k žití vyvolej,

Duchu pravdy, pravdy jas,

dárce jazyků, nás spas,

od němoty zachraň nás.

Ty, jenž’s ruky Boží prst,

dej, ať této hlíny hrst

vzchopí se zas k činu!

Ó pak bude jinak znít

píseň, jíž bych slavil Tebe! –

Pane, slovo mé jest bledé,

dnes jí zpívat nedovede –

do spuchřelých okenic

vtrhni, jako bouře s nebe,

přijď, ba přijdi víc!