Duch.

Častěj’ už se v noci stalo

to, co u nás dnes;

do půlnoci všecko spalo,

pak zaštěkal pes.

Byla tma a dešť byl venku,

lilo z plných struh,

někdo tápal po okénku,

snad že byl to duch.

Chval každý duch Hospodina,

nemám z tebe strach, –

zbudí-li se duše jiná,

bude z tebe žmach.

Však se nikdo neprobudil,

ale už tu stál!

ducha dešť, jak v strouze studil,

táta už ho pral.

Ba že už to, milý pánku,

nebyl žádný duch!

byl on krejčí od Beránků,

– táta koželuh.