DUCHCOV

Smutno pod Horami.

Ladem leží pole,

komíny z nich rostou –

labyrint štol dole.

A v nich tatík robil

(mnohou strživ ránu),

v dálném městě slouží

syn císaři pánu...

Dvojbarevné šaty,

bezstarostné žití:

hudba hřmí a zbraň se

na slunci tu třpytí!

Ale v šachtách temno,

tam dech smrti vane,

zlaté slunko nikdy

v jich tmu nezaplane.

Bubny víří... Vojsko

z kasáren se strojí:

v šachtách pod Horami

všechna práce stojí.

Tisíce úst volá,

znetvořených mukou,

tisíce mozolných

zvedá se hlav, rukou.

Tisíc shaslých očí –

samé žalování!

Nuž, klid vojsko nese

do uhelných bání!

Bubny víří, víří...

Tam, kde šachty stojí,

tatík se o synka,

syn o tátu bojí...

Smutno pod Horami,

zkrvaveno pole,

z komínů dým stoupá,

kladiva zní dole...