Duchové roviny

Na skále stojím...

Pode mnou dole rovina v šeru...

Kdo jsou ty malinké body, ty maloučké věci, které

plazí se tam dole v tom šeru tou rovinou?

Duchové roviny!... Ubozí lidé!...

Duchové roviny!

Ale proč zůstávají tam dole, v tom šeru, v té rovině?

Proč nevystoupí na hory? Proč nevystoupí na hory?

Hle, na horách Slunce, Jasno a Život...

Hle, Sinaj!... Slyšeti mohutný Hlas, který

mluví...Za hromů a blesků mluví ten Hlas!...

Desatero! – – – Ale lidé pod horou jen tančí

kol zlaté modly!...

Golgotha!... Veliké, největší drama...

Země se chvěje, skála se puká. – – – Ale lid pod

křížem jen stojí a dívá se!...

Notre Dame!... Krvavá revoluce

šílí kol... Ale koho to tam ty šílené davy staví

na oltář?... Candeille! – – – Och, Notre Dame –

Candeille!... Notre Dame – Candeille!...

Posvátný Kreml!... S příšerným rachotem

řítí se katedrál chlouba... A co to tam svítí

z těch kouřících trosek?... Hvězda!... A jak

je rudá!... Požárem? Krví? – – – Není

už Boha?...

Dubové háje kdesi na Severu...

Nesmírné davy!... Ale co to tam činí s tím

křížem ty davy? Proč ohýbají ty konce, ta ramena?...

Hákový kříž! – – – Slyšíte píseň

rasy před novou modlou...

Na skále stojím – a v rovinu hledím. – – –

Ubohá rovina dole!

Ubozí lidé v ní!

Ubozí poutníci Absolutna, kteří opustili Absolutno!

A slyším jakýsi Hlas, jako by lkal: „Opustili

studnici vody živé a vykopali si cisterny rozkopané!“

Ubozí lidé!

Ubozí duchové roviny!

Rovinou plazí se – a nevidí hor!

Rovinou plazí se – a nevidí, že nahoře život

a dole jen smrt!

Rovinou plazí se v šeru a temnu – neboť temno

je v nitru, kde zabit je Bůh...