Duchu světa.

Tajen jsi ty oku smrtelnému,

Duchu světa! srdce přírody!

Zjevuješ se však přec tvoru mdlému,

Skoumá-li jen tvoje výplody.

Tebe vidím, když se na východě

Purpurová brána otvírá;

Když tvé oko v krystalové vodě

Na obraz tvé tváři pozírá.

Tebe vidím, když tu v lidském těle

Velebná se duše zjevuje;

Když sok líbá svého nepřítele –

I když láska lásku celuje.

Tebe slyším, v oblačném když moři

Hrůzoplodný hlahol hrochotá;

Když se skály, hory, země boří –

I když slavík hájem klokotá.

Tebe slyším, když tu moudrost hlásá,

Cnosti hlas když se tu ozývá;

Slyším tě, když rozkoš lásky jásá,

I když svobody zpěv zaznívá.

Tebe cítím, když se srdce mého

Nadpozemský plápol zmocňuje;

Když tě vidím, slyším přítomného,

Cítím tě – a cit mne zbožňuje!