Duchu světa sláva!

Mocný vane nyní světem duch,

ostrý vítr skutků za ním v zápětí,

a kdo v jařmu bídném nechce úpěti,

duchu tomu mile dává sluch.

Duch ten jaře v žití kolesa

zasahuje a vše k předu bádá;

a kdo jarým žitím nezplesá,

plodů lepší doby marně strádá!

Slyš, co hlásá, káže tento duch?

On hlásá slasti nové svobody,

a budí ze sna truchle národy;

on novou káže dráhu k životu

a plaší děsnou mdloby mrákotu:

Proto v lidstvu světa taký ruch,

proto myšlenka se v roucho skutků halí,

proto velkých činů proud se světem valí.

Čin jen velký, slavný lidstvo spasí,

ne však slova planá slibů zlatých,

aniž vzdechy prsou bolem jatých:

žízně plamen žhoucí jenom zhasí

zdravý nápoj, čerstvý, jasný, jarý,

nesa duchu nové síly dary! –

I nám ten světa duch je dobře znám.

A proto, by se zaskvěl Slávy chrám:

Moravané vzhůru, duchu tomu sláva,

v pole činů spějme, duch ten slávu dává!