Dudácká.

Kudy kráčím, tudy

smutno u nás všudy:

posud v každé straně

lhostejně a planě.

Síla? Síly není!

Srdce? Bez nadšení!

Hlavy? Bez myšlénky!

Paže? Samé sklenky!

Srdcí není v boku,

jisker není v oku,

bez krve jsou žíly;

v smutné žijem chvíli.

Rcete, lidé, rcete,

proč pak zhynout’ chcete?

Naberte přec v hlavy

světla proud a slávy.

Do svých ňader k důle

dejte podklad vůle,

na ten podklad v skóru

pevnou stavbu vzdoru!

Ráznosť ve hruď dejte,

sílu v paže skrejte,

pravdu do jazyku ––

na lotříka dýku.

Jinak v léčce zrady

zhynem’ bez porady

a tu naši Prahu

lapne cháska vrahů! –

Kudy kráčím, tudy

smutno u nás všudy,

posud v každé straně

lhostejně a planě!