Dudák.

V Březovských hustinách dudává dudák,

Zakletý ubohý do skal jest chudák;

Kdokoli musý se tam tudy brát,

Může ho slyšeti sem a tam hrát.

Dudami pocestné příšerně loudí,

Když již kdo u něho blizoučko bloudí,

Schvalně se zabere do jiných skal,

Mnohý se podvesti od něho dal.

Takové z poutníků tropívá šašky,

Každý mu odpustí neškodné frašky,

Dudati musý, prý, ubohý bloud,

Dokavad nepřijde poslední soud.

Výborník nad jiné v Prachynském kraji,

Jinde se nenajdou, kteří to znají.

Mnohý se posavád na něho ptá,

Jeho jen kousky sy zahrati dá.

Nebylo přes něho za mnohých časů,

Kdekoli zavadil, přivábil chasu;

Kdyby se nespustil hluboko jen,

Široko daleko býti mohl ctěn.

Nyní sy samé jen truchlivé hrává;

Takto se stuchlíkům ve světě stává!

Proč tropil přes míru hanebný žert,

Trh jednou na svého hudbaře čert.

V hospodě dudával na velký svátek,

Hanebně zpívával na velký pátek;

Výtržnost tropil y na Boží hod,

Sváděl tak jinochy k tropení psot.

Když se mu scházely macaté cudy,

By se jim okázal, nafouknul dudy,

Pověsyl na kolík, něco k nim žval:

Něco k nim pošeptal; něco k nim dal.

Na stěně samy hned od sebe hrály,

On při nich křepčil, a hosté se smáli.

Jistěť mu pomáhal pekelný duch,

Za to se mu choval jak věrný druh.

Dovádě držíval na kudrlinky,

Nadháněl do klepet dcerky y synky;

Samé jen smilné a hanebné hrál,

Při nich se rohatý nejvíce smál.

Když se kam někteří k svitání skryli,

Poslechnout dudání dychtivi byli:

Ouplatkem porušen, vypudiv stud,

K takovým mrzkostem užíval dud.

Páchání zločinu trvá jen odtud,

Rozmilí kejdaři! věru až potud;

Mnohá se poštěstí mnohokrát věc,

Uvízne šeredná naposled předc.

Pozor sy zpěvácy, hudcové dejte,

Z nehody dudáka užitek mějte,

Aby vás nesvedl hudebný zvuk,

Nepotkal, nesoužil strašlivý hluk.

Jestli kdo harfičkou v milostic domu

Schopnosti zkušuje, přeběda tomu!

Ať se mu nestane podobně tak,

Co tomu dudáku, poslyšte jak:

Někdy se kejdaři protrhly dudy,

K lepšení veden byl zajisté tudy:

Často se zamlčel v nástroji duch,

Častěji přešel mu najednou sluch.

Když se vám podobná znamení stanou;

Mějte se na pozor, beřte se stranou!

Přeběda! že, co se lepšiti měl,

Hledaje pochvaly, na dudy klel.

Když on tak k usvitě, jak stojí z předu,

Mládeži dodudal škaredou středu,

Okolo jeskyně nazpátek šel,

Kde písně pobožné poustevník pěl.

Ptal se ho, chceli sy veselou skočit,

S nějakou macatou v kole se točit,

Aby se navrátil do světa zas,

Nemařil na poušti zbytečně čas.

Poustevník otcovsky nabízel jeho,

Aby jen zanechal tropení zlého;

On ale dobrému rádcy se smál,

Oplzlé písničky na pouštce hrál.

Čím ho víc nabízel, hluk více hučel;

Až posléz do ucha dudami bručel;

V posvátné jeskyni prováděl hřmot,

Skákal a tropil tam víc a víc psot.

Poustevník provece: „Zaklínám dudy,

Na léta musýš je nosyti všudy,

Zaklínám též tebe do těchto skal,

Aby jsy nábožným pokoje dal.“

Zmizel hned dudáček s dudami v poušti;

Bylo hned slyšeti dudání v houští,

Čím táhl dáleji, pomíjel hluk,

Naposled pominul docela zvuk.

Jindy se, kdo co přál vinnému, stalo,

Každičké bezpraví pohromu vzalo:

Řekli kdo: „Lichváři zlom ti krk ďas!“

Zajisté na dlouho nenosyl vaz.

Hudcové! přikladu vemte sy z toho.

Stalo se ještě pak s dudákem mnoho;

Vzhlíží se z znamení na brzku zas,

Vrátí se bývalý příkladný čas.

Prvního máje, když čarodějnice,

Černokněžnícy a kouzedlnice

Lítají krbami z stavení ven,

Slavíce výroční výletu den.

Na hřeblech, pometlech křepčiti počnou,

Musý jim drčeti na kejdy skočnou,

Zmítají kozelce, držejí roj,

Provádíc v povětří veselý boj.

Lucyper do sjezdu v půlnočním času

Přivábí vybranou rohatou chasu:

Počne tu chumel a syrnatý blesk,

Rejdění, výskání, mňoukání, vřesk.

Hrůza se podívat na ten dýchánek,

Zyma jde po zádech od radovánek:

Brzo jsou v povětří; vrazý se v klín,

Točí se co vicher: mizý co stín.

Skákají v směsycy okolo kola,

Bečejí, smějí se, výskají hola;

V prostředku dudáček musý pak stát,

Čerstvě jim zároveň s třeštěním hrát.

Šaškují šeredně, berou ho tuze,

Nelze mu postačit dudati luze:

Sypají všecku naň pomstu a moc,

Sotva že v stavu jest přečkati noc.

Hudcy, co loutničkou, kobzyčkou, kejdy,

Kytarou, harfičkou hledíte šmejdy;

Mějte se v pozoru, milujte stud,

Příběh se netýká samotných dud!

Na duše šumařů čerti jen pasou,

Nevěří: dokavád s cymbálem, basou

Neuzří v povětří bratránka nést:

Či se jim zalíbil hudebný trest –?