DUDÁK.

Dudák Chod

přišel vhod,

tančilo se v staré krčmě

o závod.

„Dědku náš,

jak se máš,

zdali pak nám na své dudy

zadudáš?“

– Jak chce sám

Bůh, se mám,

ale rád vám na své dudy

zadudám.

Jenže vším

dost jsem mdlým,

dědek už, víc než tři písně

neumím. –

Vypil máz,

zadul v ráz,

po těle všem z písně hrůzné

běžel mráz.

Divná věc!

„Pověz přec,

co ta píseň jako s hrozbou

na konec?“

– Rodný kout

spjat do pout,

a má píseň volá na to

boží soud ! –

A již zas

dud zní hlas,

píseň divá, jak když chechtá

se v nich ďas.

Tuhne krev!

„Zjev nám, zjev,

co znamená v druhé písni

dud tvých zpěv?“

– V pekla vchod

na průvod

hrají dudy všem, kdo šlápli

na náš rod! –

A již zní

po třetí

dudy, jak když táhne slavné

procesí.

– Čapky s hlav! –

dudák vstav,

zvolal, v oku divnou záři,

v celý dav.

– V českou zem,

vrať se sem,

stará slávo, ať již usnu

sladkým snem! –

Sklonil hled,

bled a bled...

Kolem ticho. Po dudáku

ani sled...