DUE PINI E MONUMENTO

Tak jsi sladce řekla, dívčino!

Podivno: Tvé teplé hnědé oči

usmály se.

Ale já zde stál na prašné cestě

pod nesmírnou modří, pod nesmírným sluncem,

s tichou ranou pod srdcem.

Tato nebesa jsou jako čisté oči

našich dětí!

Ta že zřela na širokou louku,

na širokou louku, plnou kvítí?..

a uprostřed kvítí šibenice..

Jitro – a kraj celý chorem zpíval!

Vlny jezera u Rivy pěly,

hory, skály, lesy odrážely píseň

Života.

Jen ty, chlapče, stál jsi na tom místě,

dalek všeho, smrt jen stála vedle –

ale horám, skalám, lesům zvěstoval jsi píseň

Života!

Krev ti vystoupila z modrých úst –

a ta pěla píseň Života!

Jitro – a kraj celý chorem zpívá..

Nebe modré je jak oči našich dětí.

Na severu rod tvůj také zpívá.

Také zpívá.. Nevím, rozumíš-li.

Na severu rod tvůj také zpívá,

dalek všeho!