Duha.

Cizích dvou zemí

vzdálené břehy

přepjala duha –

znamením smíru –

obloukem zlatým.

Odvěké záští

dávno je dělí

a hloubí stále

mezi ně propast

hlubší než moře.

Vzduch otřásá se

střelbou a křikem,

lítají koule,

ranění, mrtví

klesají k zemi.

Prokleté záští!

co to už stálo

životů, krve,

přetrpkých vzdechů,

zoufalých slzí.

Prokleté záští,

není mu konce, –

stále se vzdouvá,

stále se hloubí:

bezedné moře.

Nebeská duha

obloukem zlatým

přepjala břehy:

kéž po ní na zem

sestoupí láska!