DŮM BEZ ZRCADEL (I)

Smála se, plakala, vždy rychle rozhodnutá,

bez srdce dobrá jsouc a beze zloby zlá.

Co milovala? Lesklá zrcadla.

Kdož dvořili se, vzdychávali „Krutá“!

A před zrcadlem snění kouzelná jsou;

v nich možno vidět úsvit krásy, růst,

zřít kouzlo očí, půvab svěžích úst.

To zrcadlo ji ujistilo krásou.

Království něhy byla královna.

Života celý opojivý přepych

byl v jejích formách delikátních, lepých.

V den podzimní, při prvém jíní padlém

tak promluvila kdysi před zrcadlem,

jež říkalo: jsi dosud čarovná!