DŮM BEZ ZRCADEL (III)

Jsou krásná jezera, než já se nenakláním

nad jejich čistou, zrádnou hladinu.

Toť také zrcadla! A řece též se bráním.

Toť také zrcadlo a tož je pominu.

Já obávám se vln. Svůj obraz světem nesu.

Mohla by urvat jej do dálek dravost vod.

A světlo denní-li, já před kroky se třesu.

Jak řeky hladina je zrádný lidský rod.

Své nese zrcadlo, kam člověk nohou vkročí.

Já lidí bojím se, já obávám se očí.

Toť také zrcadlo a nejhorší je všech.

Mé srdce vřelé však a v srdci něha něh.

Tmu volám, čirou tmu. V ní kráčím skvělá, zmladlá.

Pak náruč otevru v svém domě bez zrcadla.