DŮM BEZ ZRCADEL (V)

Ó prchni, můžeš-li, a krásný sen si odnes,

neb mýlí se, kdo věří, krev že chci.

A vetchý stařec nade hrobem rci:

Na noc tu jednu vzpomínám si podnes.

Ó prchni, můžeš-li, až únava mne zmůže.

Jak ten se odkraď, kdo své štěstí třímá.

Snad dveří nahmatáš rukama tápavýma.

A třeba tmavá noc, ať vidíš růže, růže.

Jsou otevřeny dveře. Nezdrží

tě nikdo u vrat. Nerušený jdeš,

jak ten, kdo almužnu svou obdrží.

Ó prchni, můžeš-li, je stokráte líp.

Almužnu ještě jinde dostaneš.

A jiných záclon odhrne se cíp.