DŮM BEZ ZRCADEL (VIII)

Zpust’ zámek už a zdi jsou sesuté.

A zarůstá je bujnější vždy tráva.

A vítr, jenž ji čechrá, našeptává

nám ironická slova o kruté.

O srdci, jež se marně ohluší,

o zrcadle, jež nerozbiješ, chceš-li,

o žebráku, jenž draho platí grešlí.

A vítr, jenž vlas čechrá, ohluší.

Chceš pomnít marné heroiny, větře?

Smrť kteroukoli nový život setře,

než tragiku má třeba marný vzdor.

A nerozruší, v letní noc-li padá

rychle a krásně meteor,

jak touha stáří, jež je dosud mladá!