DŮM BLÁZNŮ

Toť smutný dům a pod šílenství mocí.

A v očích bláznů cos’ tě vyděsí.

Bloud vzpomenout’ chce na sen přešlé noci;

na čelo ťuká: nevzpomene si.

A jiný blázen ještě více šílí.

Na večer záchvat vždy ho přepadá.

Červánky ranní vidí v onu chvíli,

kdy pro nás všecky slunce zapadá.

Beznohý čeká, polnice až zazní...

Ó, jak jsou směšní všichni tito blázni,

nemoudré děti, péče nehodné!

Jak směšní v čas jsou, kdy se stíny dlouží,

jak směšná Carmen vadnoucí, jež touží

po muži, jenž ji z lásky probodne!