Dům Boží.

Kde dům a byt milý Bůh má?

K nebesům modrým obrať oko!

Ač stojí pevně již tak dlouhý věk,

Posud jich žádný nezměřil člověk,

Tak jdou široko a vysoko!

A tam to množství těch překrásných hvězd,

Tisíc tisíců okének to jest,

A na tom nebi Bůh domuje,

Tam On zůstává, tam panuje.

A laskavým okem Svým dolů patří

Na tebe i na všecky tvé bratří.

Kde dům a byt milý Bůh má?

Ven vyjdi, stav se v tmavém lese,

Hleď! jak ty hory k nebi směle jdou!

Ty skály, ty tu jak sloupy jsou,

A strom tu každý k nebi pne se.

Slyš! jak ty větve listím šustějí,

Slyš! jak ty tiché doly mlčejí. –

Tvé srdce tluče, – oč že znamenáš,

Že v lese má dům milý Pán Bůh náš?

Oko tvé Ho arci nemůž zříti,

Než tvé srdce dechy Jeho cítí.

Kde dům a byt milý Bůh má?

Slyšíš-li, jak zvon jasně znívá,

A nás volává v ten hezounký chrám?

Jak slavně tam, jak utěšeně tam,

Jak úzko a přec milo bývá!

Kterak lidé tam zpívají s radostí,

I modlí a těší se nábožností!

A tam v tom chrámě Bůh má dům i stan;

I proto scházejí se se všech stran,

Aby před Ním všickni: velcí, malí

Prosby vyjevili, díky vzdali.

Kde dům a byt milý Bůh má?

Celinký svět jest bytem, domem Jeho;

Než kdy Mu líbo, tu Si vyvolí

V tom velkém světě, buďto kdekoli,

Místečka, třebas jen dost uzounkého.

Malé jest srdce naše; – víš to sám, –

Než vejde náš milý Pán Bůh i tam.

Hleď jen srdéčko dobré, čisté mít,

I v něm pak vyvolí Si Pán Bůh byt.

S radostí nebeskou k tobě vejde,

A pak nikdy více neodejde.