DŮM KONJUNKTURY (II)

Nevejdu v onen dům, kde plane tolik světel.

Nevejdu v onen dům, kde loví lidé chytří.

Vím, je to dnešek jen, jenž odmění váš zřetel.

Než těch též třeba je, kdož myslí na pozítří.

Zda dojdu, neptám se a tvrdošíjně půjdu

tou cestou necestou, neb dojíti se musí.

Ptát už se nebudu a neodpočinu si.

Je dobře, dojdu-li. A ne-li, mrtev budu.

Ta světlá okna zřím, do kterých bijí můry,

noc kolem temní se a vítr sílí.

Nad přítomnost je ještě něco víc!

A dobře vím, dojdu-li posléz k cíli,

s úsměvem na rtech kdo mi vyjde vstříc:

určitě muž to bude konjunktury.