DŮM KONJUNKTURY (III)

Bez záští zírám přece na ten dům,

dům snadných úspěchů, dům pohody, dům výsad.

Je stokrát ubohý, kdo musí k dni se lísat.

Jak bědný, smutný, žalostný to um!

V těch oknech zářících co úzkostí a chmury!

Jak mnohem lépe jít, byť do tmy záhadné.

Ten um, ta hbitost, jak vše bezradné!

Chvílemi straší v domě konjunktury!

Oh, jasná okna mít, tmou čirou při tom tápat!

Oh, míti úspěchy a nicotu jich chápat!

Nebýti, zdát se jen, zdát s duší zděšenou!

Den po dni jenom brát a nikdy neobdařit.

Vždy býti odleskem a nikdy nezazářit,

své slovo neříci: být vždy jen ozvěnou!