Dům na skále a na písku.

Každý, kdož přichází ke mně,

Kdož mé slovo slyší a dle něho

Řídí kroky, činy za života svého,

Kdož, jak můj to zákon velí,

Po svůj život celý

Boha nade všecko miluje,

Pro Bůh lásku lidem věnuje –

Bratru, druhu, nepříteli –

O všeblaho věrně pečuje;

Kdo vždy hledí zapírati sebe,

Kříž svůj za mnou umí nésti

A sám sebe chráně od neřesti,

V čistém srdci má mír mého nebe,

Kdož, jak vinná hrozny nese ratolest,

Hledí vždy den po dni a rok po roce

Blahoplodných ctností ovoce

A všech skutkův dobrých plody nést:

Člověk taký vyznavač a sluha můj: –

Věz to každý a u sebe považuj! –

Vedle věčné pravdy výroků

Podoben jest člověku,

Který, chtěje vystavěti sobě dům,

Příkopy a rovy k základům

V skále hluboko si vytesal,

A zdi na základech pevných zbudoval.

A když ztrhla povodeň se divoká,

Řeka proudem na dům ten se obořila,

Rozlícených živlů síla veliká

Na základech pevných jen se roztříštila;

I ač řeka vysoko se dmula,

Domem nijak nepohnula.

A dům ostál ten,

Nebo na skále byl založen.

Ale slyš to každý též a pozoruj:

Kdo jda za mnou, posluchač jest sice můj,

Leč nečiní s myslí čistou, srdcem vřelým,

Co mu radím, co mu velím:

Vedle věčných pravdy výroků

Podoben jest člověku,

Na moudrou jenž nedbaje nic radu,

Dům si stavěl v sypké zemi bez základů.

Když se řeka zdmula

A se obořila na ten dům,

Hned jím hnula,

A ten dům sesul se v rum.

Staviteli po tom bylo hořce lkát,

Nebo veliký byl domu jeho pád.