DŮM ROVNOSTI

Zde všichni rovni; veletok i strouha,

vše rovno si, neb voda obojí.

Vše je si rovno: lhostejnost i touha,

to, co nás znaví, i co opojí.

Zde všichni rovni: nížina i hora.

Vše rovno si: je mdloba jako ruch.

Genius ne víc nežli nemotora.

A o nic méně bezduchost než duch.

Jsme strašně rovni. V tom je celá bída.

Vyváží Kleon plně Aristida.

Ba, hůř je moudrým v době třeštící.

Úžasně rovni, marnou tesknici

v svých očích a v svém duchu marný vzdor

nedůvěřivě zříme na obzor.